на русском

Panikáři na Altaji

„Panika, panika!“, rozléhá se halou pražského letiště. Naše osmičlenná skupina si předává signál k nástupu do letadla do Petrohradu. Poplašný signál pak zaznívá vždy při nastupování do dopravního prostředku, při odchodu na výlet, při hledání zapadlého ešusu nebo když u ohně začíná hořet ponožka co se má sušit. Prostě vždy když o něco jde.

Popisujeme zde náš čtyřtýdenní výlet do hor Altaje, který proběhl v srpnu 2006. Byli jsme na Severočujském hřebeni, kde jsme podnikli trek na trase Kuraj – údolí Mášej – Šavlinská jezera – Čibit a pobyli v dolině Aktru (výstupy na Pik Učiteľ, Kupol, Karataš, Sněžná a Aktru). Na závěr jsme trempovali dolině Dželo, kde jsme nedělali nic.

Pobyt celkem významně poznamenal Altájoš, mýtická bytost analogická Krakonošovi, jehož agendou je špatné počasí. Nebo aspoň v srpnu 2006 nemohl nic moc jiného stihnout.

Výlet byl intenzivně monitorován – šesti fotoaparáty, čtyřmi deníky a dvěma GPS přístroji. Víme, že takovéto stránky, kromě lidí, kteří na stejná místa chtějí jet, nikdo nečte. Podle toho jsme se snažili zařídit. Takže: “Panika, panika!“. Vyrážíme na výlet.

Článek na HoryInfo.cz (napsala Hanka, trek,  zde je kopie textu, kdyby originál nějak vyzmizíkoval)

Článek na stránkách horolezeckého oddílu TIGI-SHU (napsal ho Myšák, také z pohledu trekové skupiny)

Jak to šlo jedno po druhém

Hned na začátku jsme se rozdělili na trekovou skupinu a skupinu mířící do tábora Aktru. Na obrázku níže jsou červenou čarou trasy, které jsme skutečně prošli, fialově plán trasy trekové skupiny. Žlutou čarou je Čujský trakt, což je asfaltová silnice.  Treková skupina po příchodu do Čibitu odjela znovu přes Kuraj do tábora Aktru.

* Gorno-Altajsk

Formality

Formality jsou rozdělené formality před odjezdem a formality na místě.

Formality před odjezdem

Z níže uvedených položek je nevyhnutelné jen vízum.

Vízum do Ruska

Je podmínkou vstupu do země. Vyřizuje se před započetím cesty. Zvažovali jsme v zásadě vyřízení návštěvou ruské ambasády nebo vyřízení od cestovní kanceláře. Cena byla 1990 Kč. Museli jsme vyplnit formulář, ten předat s fotkou a pasem. Součástí procedury je zvací dopis z ruské strany (naše cestovka oslovuje ruskou cestovku). Ukázalo se, že dopis pak byl důležitý při registraci na OVIRu v Dží Ej. Vízum je vlepeno do pasu. Není na něm fotografie, i když je žádána jako součást žádosti. Další viz Migrační karta a Registrace.

Očkování

Povinné není žádné. Doporučené jsou očkování na žloutenku (hepatitis) A či v kombinaci s B, břišní tyfus, při pobytu do 1000 m n.m. klíšťovou encefalitidu (výš klíšťata nejsou).

Hepatitis A se očkuje ve dvou dávkách (každá 1.100,- Kč), stačí 2 týdny předem. Kombinovaná vakcína Hepatitis A+B se očkuje ve třech dávkách (každá 1.500,- Kč), je třeba začít 6 týdnů předem (Áčko se přenáší kontaktem, je to „nemoc nemytých rukou“, Béčko jen krví – takže v úvahu padá jen při kontaktu s ruským zdravotnictvím).

Břišní tyfus - jedna dávka, stojí 480,- Kč.

Klíšťová encefalitida - očkování ve dvou dávkách, každá za 370,- Kč.

V Praze se očkování provádí na hygienické stanici Dittrichova ul. 17 (tel.: 234 118 111). Očkovali pondělí – středa – čtvrtek 13-15:30, dopoledne na objednání.

Povolení vstupu do pohraniční zóny

 Je pravděpodobně, že ho nebudete potřebovat, což platí o nejfrekventovanějších destinacích jako je Bělucha, Severo- a Jihočujský hřeben. My jsme si ho vybavovali protože jsme chtěli jet na Jižní Altaj, který je na pomezí Ruska, Mongolska a Číny. Podle jedné definice je pohraniční zónou celý Koš-agačský rajon (odkaz na forum, odkaz na obrázek...). Nevíme ale jaká je definice území, kam je nutné povolení,

Správní součásti Altajské Republiky (tzv. rajony). Jmenují se vždy podle hlavního sídla.

granicy“. Tam nám řekli, že máme odfaxovat žádost o povolení, na kterém jsou všichi účastníci ve skupině (jména, rok a místo narození, čísla pasů, bydliště) a podrobný popis trasy skupiny. Není třeba přesně určovat, kdy kde na trase budeme, stačí časový interval pro pobyt v zóně – my jsme to nakonec měli na měsíc. Chtěli také značku a číslo auta, to jsme ale chtěli sehnat až na místě. Je vhodné určit jednoho jako vedoucího – při formalitách se pak vše vyřizuje na něj jen v jednom exempláři (AL). Po našich zkušenostech lze doporučit napsat vše jen v azbuce. Fax jsme poslali na číslo +7 388 36 23 555 (telefon zvedne obsluha, je třeba si s ní dohodnout odeslání faxu). Volali jsme druhý den a řekli, že je vše v pořádku. Jinak – říkali, že tam nemají internet a email, hovořit bylo možno jen rusky. Zkoušel jsem volat internetovou telefonií přes Skype. Dovolat se dalo, ale kvalita hovoru nepoužitelná. Povolení ke vstupu do pohraniční zony je také nutné pro Katuňskij zapovědnik Je to jinde než Bělucha. Vyřizuje se někde po cestě do Tjunguru, snad v Usť-Kokse. Povolení je asi možné začít vybavovat až na místě. Nevíme jaká je výhoda či nutnost předběžného faxování (protože nám to - zdá se - nepomohlo).

Povolení vstupu do přírodního parku Ukok

Opět je třeba v případě cesty na Ukok, asi taky na Jižní Altaj. Je požadováno teprve od roku 2005. Vydává se na ředitelství parku v Koš-Agači. Není vlastně nutné vybavovat předem, ale dle jednoho příspěvku diskuzního fóra na Turistika.ru se úředníci na pracovišti moc nezdržují, tak je ideální si povolení nechat vybavit od místních. Doporučují cestovku Asedem, jejich jurta prý v létě stojí na počátku Čujské stepi vedle Krasnoj Gorki, což nevím co je (jen že v překladu to je Červený kopeček :-)).

Formality v Rusku

Z těch je povinné vyplnění migrační karty (při vstupu do země, takže v letadle) a registrace (nejspíše v Dží Ej).

Migrační karta

Formulář se dává v letadle před přistáním v Rusku, vyplňuje se dvojmo. Zde jsou vybrány zapeklitější kolonky a co jsme v nich vyplnili:

Na pasové kontrole (v našem případě při východu z Pulkova 2) si nechají jeden díl, druhý se nosí v pase, zaznamenává se do něj registrace a odevzdá při opuštění Ruska. Na OVIRu v Dží Ej chtěli jeho kopii.

Při cestě vlakem nebo autem jsou nutná tranzitní víza Ukrajiny nebo Běloruska. Přes Bělorusko je to prý lepší.

Registrace

Platí pro všechny cizince pobývající v Rusku. Mělo by to být do tří pracovních dnů po přejezdu ruské hranice. Při ubytování v hotelu provádí registraci hotel. Sice jen na dobu pobytu v hotelu, ale snad to takhle stačí (MK). Při pobytu mimo hotel je třeba navštívit spádový OVIR (Otdelenije Viz I Registracii), který je v našem případě v Dží Ej. Jinak je výhodné registraci absolvovat s již najatým řidičem na cestu dál – trefí na OVIR, event. pomáhá řešit nesnáze jako kopírování či vyplňování. Nejprve se vyzvedne pro každého formulář. Ten se vyplní celý azbukou a bez škrtání – jinak to budete muset přepsat. Jako „identifikační číslo víza“ se vyplňuje hlavní červené číslo (moje - ТУ 6605900), ačkoliv vízum má položku 10. Идентификатор/ Visa ID (moje – БРО 22183). Za registraci se platí rubl za každý den. Dá se to platit najednou pro celou skupinu, ale děje se tak bohužel „složenkou“ na poště. Při výdeji formulářů tedy obdržíte taky papírek, kde je bankovní spojení příjemce. Na poště se zase vyplňuje blanket analogický naší složence a pro našince dosti nejedlý. Na poště si současně necháte udělat kopie pasů a kopii imigračního formuláře (kupodivu nexeroxovali, ale dosti svižně skenovali, nebylo to drahé). Úřednicím OVIRu pak odevzdáte tyto kopie, registrační formuláře, potvrzení o platbě z pošty a dopis ruské cestovky, která zařizovala víza. My jsme neměli kopie imigračního formuláře – v tu chvíli, kdy už se blížil konec pracovní doby, se ukázalo, že na OVIRu kopírku mají. Uff.

(ve stejné budově jako OVIR je dobře zásobená samoobsluha, kde jsme nakoupili všechno jídlo, je tam taky bankomat)

Povolení ke vstupu do pohraniční zóny

Aktivita před započetím cesty viz výše. Jak bylo řečeno, tak se snad dá začít s vyřizováním až na místě. Pro rajon Koš-Agač se získává v Aktaši, kde je vojenská posádka č. 2080. Posádka je před začátkem vesnice na levé straně. Pracují od 9 hodin. Pracují až do večera, ale je lepší tam být dříve – v ruském fóru psali že podali žádost ve 14h a povolení dostali za 4 hodiny (odkaz na forum, rusky). Přestože jsme žádost o povolení poslali faxem, tak jsme ji museli napsat znovu, snad ji ztratili. Také u nás trvalo několik hodiny než došlo k verdiktu, který byl převážně zamítavý – povolení jsme dostali jen k sedlu Tjoplyj ključ. To je 100 km z Koš-Agače. Cestou je třeba se stavovat u všech vojenských stanovišť po cestě. To je v případě Jižního Altaje Argamdži, která je prakticky na dohled od základního tábora na Tavan-Bogdo-Ola. Ruští cestovatelé doporučují přinesení pamlsků a krmení pohraničníků (odkaz na fórum, rusky), což je lepší než v zoo :-).

(Кilometr před Aktašem je asi poslední benzínka před odbočením v Kuraji – kvůli nabrání benzínu do vařičů. V Aktaši je několik obchodů, o něco lepších než pak v Kuraji.)

Povolení vstupu do přírodního parku Ukok

Viz zařizování před odjezdem. V Koš-Agači se ředitelství parku se nalézá ve dvoupatrové budově u sochy Lenina (jinak jsou tam až na školu budovy převážně jednopatrové) a pracovní doba je od 9 hodin. Něco se platí. Chybění povolenky do parku může asi způsobit řádově stejné obtíže jako chybění povolenky od vojáků. 

Doprava

Přímá spojnice Praha (letiště Ruzyně) – Barnaul je 4608 km (obr.). Pokud však budete hledat nejlevnější spoj, tak nejspíš skončíte u petrohradské společnosti Pulkovo. To znamená přesedat v Petrohradu. Z Ruzyně na Pulkovo 2 je 1483 km, z Pulkova 1 do Barnaulu to je 3255 km. Celkem to obnáší 4738 km, což je o pouhých 130 km více než kdybyste letěli z Prahy přímo Barnaulu (4608 km). Takže (kromě toho, že takový spoj ani asi neexistuje) při rychlosti letadla 750 km/h strávíte na cestě o pouhých 12 minut více.

Vinou zobrazení se spojnice zobrazují jako oblouky, ve skutečnosti jsou samozřejmě přímé. Barnaul je v Altajském Kraji, což je placka. Červeně je Republika Altaj, kde jsou hory. Obé jsou to republiky v rámci Ruské federace. Hory jsou spíše v jižní části Republiky Altaj, a tak leží prakticky na stejné (50.) rovnoběžce jako Praha, což vysvětluje některé podobnosti třeba v podnebí nebo rostlinstvu. Časový posun je 6 hodin.

Praha - Petrohrad

Pohodlný let Airbusem. Váha zavazadel je ovšem omezena na 20 kg. Zavazadla se podávají jen do Petrohradu. V letadle se vyplňuje tzv. migrační karta. Na zpáteční cestě nám neplánovaně na této trase přidělili méně příjemný TU154.

Petrohrad

Vnitrostátní a mezinárodní letiště pro osobní dopravu v Petrohradě se jmenují Pulkovo. Dle nacionalistického principu má vnitrostání letiště číslo 1, mezinárodní letiště číslo 2.

Pulkovo 2. Jedna část migrační karty se nechává na pasové kontrole. Byli jsme příjemně překvapeni, že nemusíme vyplňovat celní prohlášení (ale kdo chce –) může :-)). Bohužel je nutné si vyzvednout batohy. Přímá spojnice mezi letišti je 2,7 km. To byste však kráčeli přes startovací dráhy obou letišť, Pulkova 2 :-), takže se doporučuje použít oficiálních dopravních prostředků. Po silnici to je 5,8 km, takže pěšky ne. Doprava je zdarma autobusem. Je třeba se nahlásit u okénka Transit. Tam řeknou kam jít na ten autobus (je to jednoduché – stejné podlaží, jen je třeba vyjít ven) a kdy pojede. A pro sebe si asi odškrtnou v seznamu cestujících, kteří se mají přesunout. Tentokrát to probíhalo neformálně - jen jsme se kontaktovali nějakou paní co stála u autobusu před letištěm.

Pulkovo 1. Pokud je do odletu více času, jako v našem případě, tak možná budete chtít navštívit město. K tomu je ovšem dobré se zbavit batohů. Úschovna (kamera chranenija) je ve spodním patře. Úschovné bylo 130 rublů. Je to za jeden kus na 24 hodin. Takže za příruční zavazadlo dalších 130 rublů. Otevřeno mají stále. Pojednali nás jako jednu skupinu, v úschovně jsme si dali batohy na jednu hromadu a měli jeden lístek. Obsluha úschovny na požádání balí zavazadla do igelitu, asi aby se zaručilo, že se nic neztratí. Dělá to ale ručně a vypadá to, že schválně pomalu :-). Proto je dobré se po příjezdu na Pulkovo 1 rychle zorientovat a absolvovat úschovnu, protože fronta je jinak časově nekonečná. Na letišti je směnárna. Na obou letištích jsou ale v nadbytku bankomaty (jeden před úschovnou), tak by opatření místní měny pro úschovnu (platí se hned) nemuselo představovat zdržení.

Cesta z města (předtím ale do města). Prvním krokem je přeprava z letiště na nejbližší stanici metra, což je Moskovskaja (asi 10 km). Nalézá se na Moskovskoj ploščadi. Z letiště jezdí expresní autobus za 70 RUR. Maršrutka stojí 30 RUR. Normální autobus, stejně jako metro stál 15 RUR. Byl prázdný a jel brzo. Lístky se kupují uvnitř, je tam průvodčí. V metru se kupují kovové žetony – rychlá inflace znemožnila původní systém fungující na mince. Jedna cesta – jeden žeton.

Petrohrad - Barnaul

Vyzvednutí zavazadel z úschovny je rychlé. Ti co zavazadla vyzvedávají, mohou předběhnout. Na Pulkovu 2 zřejmě z bezpečnostních důvodů dodatečně rozšířili prostor registrace, aby cestující mohli projít rentgenovou kontrolou. Prostor před registrací se tak zmenšil, všichni vcházejí do prostoru registrace jediným vchodem, zkrátka je to jedna z nepříjemných front. Po rtg kontrole už následuje normální zaregistrování a odevzdání zavazadla u jednotlivých přepážek. Příjemné je, že na vnitřních linkách Pulkova je váhový limit 30 kg. Linka do Barnaulu je dobře známá, pokračuje totiž ještě do Irkutska a Vladivostoku, což je skoro 7 tisíc kilometrů. Letadlo je TU 154. Pro větší jedince je tam málo místa na nohy, takže spát se moc nedá. Není to zcela triviální protože tam i zpět se na této trase letí přes noc. Budova letiště v Barnaulu vypadá spíš jako autobusové nádraží. Z letadla vystupují všichni, i ti co pak letí dál. Příliš jsme otáleli a zamkli nás s nimi v místnosti pro tranzitní cestující.

Letiště Barnaul - nádraží Barnaul

Dopravní centrum Barnaulu, kde je možné shánět dopravu dál k horám, je autobusové a železniční nádraží, které se nacházejí vedle sebe. Z letiště to je 17 km. Taxikář chtěl za odvoz do města za auto 500 rublů. To se nám zdálo moc (ale dle AL to je OK). Nevzali jsme ani 400. Jeli jsme maršrutkou číslo 115 – 10 RUR za osobu i za hlavní baťoh. Trochu to objížděla.

Barnaul - Dží-Ej*

Z nádraží v Barnaulu na nádraží v Dží Ej je asi 253 km po Čujském traktu. Náhončí pro maršrutky chtěl 4 tisíce. Na 3 tisíce říkal, že nám tam přidá dalších 5 lidí. Mezitím se přiblížila dotěrná ochranka nádraží, Pavlíka vzali do jejich místnůstky, přinutila ho svléknout a prohlíželi mu věci. Od té doby mu chybí 100 EUR. Trochu pod tímto tlakem jsme nabídku na přepravu přijali. Náhončí chtěl peníze dopředu, dali jsme mu ale jen polovinu. Vezl nás někdo jiný – jeho podřízený. Trefil v GA na nádraží ale jinak město neznal. Na hotel se musel ptát a za další ježdění po městě chtěl připlatit.

*Gorno-Altajsk (to je naposledy co to opakuju :-))

Dží-Ej - Aktaš

Z centra Dží Ej do Aktaše to je 356 km po Čujském traktu. My jsme ovšem nakonec jeli do Gostinicy Kak doma, která je 3 km před Aktašem, takže šlo přesně o 353 km. Řidiče na další cestu – Sergeje – jsme potkali na nádraží – přivedl ho první řidič, když se šel ptát na cestu k OVIRu a k hotelu. Všichni jsme se pak jeli podívat na OVIR abychom viděli, co bude registrace časově i jinak obnášet. Postupně jsme opouštěli myšlenku, že bychom v Dží Ej nocovali a trochu tam zrelaxovali. Hyperaktivní Sergej nás nutil k okamžité cestě dál, vzhledem k nabitému horskému programu jsme vítali další den navíc a též nás přestalo lákat procházení a zařizování po městě, protože pršelo. Přesedli jsme definitivně k Sergejovi – ten nás dovezl na nějaké lepší WC, pak s námi zařizoval na OVIRu a na poště. Nabízel, že nás k hlavnímu nákupu doveze někam do supermarketu, kde je levněji ale nakonec jsme nakoupili v samoobsluze u OVIRu. Po celkem bezesné noci v letadle a celodenním cestování nás nelákalo stavění stanů potmě v dešti a Sergej nám po cestě vytelefonoval bydlení v Gostinice Kak doma.

Aktaš - Kuraj

Z gostinicy Kak doma k posádce v Aktaši to 3 km. Od posádky na sjezd z Čujského traktu v Kuraji to je 38 km.

V posádce v Aktaši jsme vyřizovali vstup do pohraniční zóny. Pak jsme 1 km před posádkou nabrali benzín pro vařiče a taky do auta a v obchodě v Aktaši nakoupili nějaké drobnosti. Sergej tam měl krátkou technickou přestávku neb tam má rodinu.

Kuraj - tábor Aktru

Po opuštění Čujského traktu se jede po polních cestách. Z Kuraje k mostu přes Čuju to je 8 km, dalších 8 km k brodu přes řeku Tjutě*. Velká louže na cestě před brodem na říčce Ťjutě a samotný brod představují terénní překážku, přejíždějí je však i osobní auta. Za dalších 7 km od brodu je rozcestí (ne moc nápadné). Obě cesty vedou do tábora Aktru, levá je přímější, autem se dá však jet jen tou pravou. Cesta sem od brodu je bezproblémová. Dáme-li se pravou cestou, tak asi po 1 km cesta do tábora odbočuje doleva do kopce. Rovně by nás cesta dovedla po asi 500 m ke starému zbořenému mostu přes řeku Aktru. Pak už zbývá 1,5 km cesty lesem k perevalce (= překladiště), která se nalézá v místě mostu přes Aktru. Tento úsek má strmá místa, která mohou být pro auta problémem, osobní auta se však vyskytují i u perevalky. Zbývajících 7 km od perevalky do tábora mohou projet jednoznačně již jen terénní vozy.

Cestu z Kuraje do stepi Sergej neznal a až během cesty do Kuraje uzrál k tomu, že nás poveze dál – nechal si totiž od někoho cestu popsat, též jsme měli trasu stepí v GPS. Na základě nesprávných informací Sergej přejel se svojí Mazdou dosti dramaticky most přes Aktru a pak jsme ještě bojovali – tlačením, opakovanými pokusy - asi 600 metrů a již to dále nešlo. Kolem jako kouzlem v té chvíli jel nahoru UAZ, který nás vzal. Až pak jsme viděli jaké to bylo štěstí – byla to soukromá jízda, navíc si vzali jen nevelké peníze – 500 rublů za dva lidi. Sergejovi jsme za cestu z Dží Ej dali 6 tisíc rublů. Původní domluva byla 4 tisíce z Dží Ej do Kuraje. Dali jsme mu víc za vzdálenost kterou urazil navíc a za pomoc ve všech záležitostech.

Ještě jednou stručně a méně zmateně - z Kuraje dojede prakticky každé vozidlo bez problémů k brodu Tjutě (16 km). Louži a brod vozidla brodí, dalších 8 km je bezproblémových, poslední 1,5 km před perevalkou se občas musí neterénní vozidlo tlačit. Zbývajících 7 km je pro čistě terénní vozidla.

* Řeka, brod, taky vrchol a sedlo Tjutě mají v ruských textech různé přepisy, např. Tiťo (Титё - AM). Zvolili jsme Tjutě, protože příjemně evokuje postavičku z Ferdy Mravence.

Dle internetu (rusky) je táborem organizována doprava od perevalky, což jsme nepozorovali. Tento úsek prý stojí 1800 rublů, až z Kuraje 2500 rublů. Cena vypadá, že je za celé auto, nevíme ovšem jaké.

Dolina Aktru

Hřebeny

Nalézá se v Severočujském hřebeni. Hlavní hřeben má v tomto místě mohutnou severní rozsochu – hřeben Peredovoj. Odděluje se v horském uzlu Bišiirdu v místě mezi sedlem Mášej a vrcholky Burevestnik a Tamma. Dlouhá osa údolí je tak rovnoběžná s hlavním hřebenem, z kterého údolí ohraničují vrcholky Kupol – Sněžná (z ní vybíhá do údolí Aktru postranní hřeben s vrcholem Karataš, který je tak při pohledu z údolí dominantní) – UPI – DVS – Burevestnik. V údolí nejvyšší vrchol Aktru 4044 m není nejvyšší v Severočujském hřeben (to je vrchol Mášej 4178) a ani se nenalézá v hlavním hřebeni. Přechody do sousedních dolin jsou vysoko položené a obtížné, na druhé straně je v dolině řada vrcholů vhodných k výstupům. Proto je dolina předurčena hlavně k horolezeckým výstupům a tím se odlišuje od ostatních údolí v Severočujském hřebeni. Na rozdíl od ostatních údolí je zde trvale obsluhovaný tábor Aktru a lze sem dojet terénním automobilem*.

* Cesta do tábora je opravdu terénní, a tak lze asi s trochou nadsázky říci, že o tom, kam lze dojet automobilem nerozhoduje terén, ale spíše lidská potřeba  místo opakovaně automobilem navštěvovat. Cesta do údolí Aktru tedy vede nejspíš proto, že zde bylo rozhodnuto postavit horolezecký tábor. Ten tu zas asi je kvůli charakteru vrcholů, jež jsou vhodné k výstupům. Roli možná taky hrála blízkost Čujského traktu.

Červeně je hlavní hřeben, zeleně hřeben Peredovoj.

Ledovce*

Jsou to především Velký a Malý Aktru. Rozhraním mezi nimi je hřeben vycházející ze Sněžné na Karataš. Hřeben s pikem Radistov rozděluje Velký Aktru na Levý a Pravý. Je to myšleno orograficky, ve směru toku ledovce, takže z pohledu z údolí jsou obráceně je Levý vpravo a naopak. Ledovec Velký Aktru Pravý se dále dělí na levou a pravou část, zase orograficky. Dělítkem je hřeben vycházející z Piku DVS. Ten je přerušen, vznikla tak samostatná část – skalní kůň (rusky chican*). I ledovec Malý Aktru má dvě výrazné části, i když už se oficiálně neodlišují jménem – hlavní ledopád spadající z plató pod Sněžnou a rameno spadající z Kupolu. Žádné ze zmíněných ledovců a jejich částí už se spolu díky globálnímu odtávání nespojují.

* Jen malá poznámka, možná samozřejmost. Ledovce se pojmenovávají podle údolí, ne podle vrcholů. Vrchol Aktru pokrývá z jihu ledovec Aktru, ale na severní stěnu se nastupuje z ledovce Kurumdy.

** Chican se na Kavkaze se tak označuje ostrov holé skály nebo hřebene vyčnívající nad ledovec. Mezinárodnější je výraz nunatak pocházející z eskymáčtiny, používaný třeba v Antarktidě i jinde. Vyskytuje se i v ruských popisech. Překlad do češtiny grúň (MK), znamenající totéž, může být například pro Středočechy nesrozumitelný, neb jde o výraz slovenské (moravské?) provenience.

Přístupy na ledovce jsou popsány u těchto výstupů:

Malý Aktru – oblast Kupolu: Kupol Kuloárem západní stěny 1B

Malý Aktru – hlavní proud spadající plata Sněžné: – Kupol Od domku Malý Aktru 1A

Velký Aktru Pravý vlevo od koně:  Sněžná Kuloárem severního hřebene 2B

Velký Aktru Pravý vpravo od koně:  DVS Severovýchodním hřebenem 3B

Velký Aktru Levý: Výlet k Modrému jezeru, úsek výšek pak Burevestnik přes sedlo Mášej 1B, ještě výše Junosť Z ledovce Aktru přes sedlo Aktru 1B

Tábor (alplager’) Aktru

Nalézá se v lese u řeky Aktru ve výšce asi 2150 m. Původní („starý“) tábor sestává z asi osmi starých dřevěných domků. Přebývají v něm nejméně dva subjekty – Meteorologická stanice a glaciologové Tomské univerzity. Meteorologů je spodní část, dělítkem je čára procházející mezi Skladem a GSS (Gornospasatelnaja služba) na jedné straně a domky označené Instruktor a Zavedujuščij (správce) na straně druhé (viz schéma). Tomské univerzitě patří horní* část až do místa kde se do Aktru vrací její vedlejší rameno. Přibližně tam jsou také pomníky Galině a obětem leteckého neštěstí. To vše dosud bylo na levém břehu Aktru. Na pravém břehu, u jezírka Sački je asi 5 budov. Jsou jednoduché ale nové a je to komerčně zaměřená část tábora a podle jezera se jí říká taky Sački. Klientům poskytují také plnou penzi. Jednou z chatek je banja, vše spíše pro horních deset tisích. Prezentace na internetu se vztahuje hlavně k této části tábora. Organizačně snad patří spíše k meteorologům.

* - pojem horní při popisu tábora znamená blíže k vrcholům, dolní – blíže do údolí, ve skutečnosti je však stoupání na území tábora nevýrazné

Před dvěma lety (2005?) došlo v táboře k neštěstí, mladý člověk zůstal invalidní a rodiče na táboru vysoudili 1,6 mil. rublů. V návaznosti na to se provoz tábora ochromil a z mnoha věcí prezentovaných na internetu (nejdůležitější asi prodej základních potravin) funguje máloco a pro našince neprůhledným způsobem. Glaciologické centrum je prý jedno z největších v Rusku a slouží výuce studentů. Za nás zde však nebyl jediný glaciolog ani meteorolog. Z trvalých zaměstnanců o kterých víme, zde byl Saša - správce tábora, Alexej - člen horské služby (oba cca 50 let), dvě devušky v kuchyni v Sački a mladý podnikavý Sláva, který se zdál, že stojí za vším v čem jsou peníze. Na troskách tábora zřejmě bez pravidel probíhá boj mezi starými strukturami a dravým mládím.

Bydlení

Stany se mohou stavět buď uplně pod táborem nebo naopak až v lesíku nad pomníky Galině a obětem leteckého neštěstí. Je to zhruba na úrovni mostu k Sački. V táboře je cedule, že se stavění stanů má hlásit náčelníkovi. Za nás se však nezdálo, že by to bylo potřeba, též jsme za stan nic neplatili.

Na spodním okraji tábora jsou pronajímatelné stany. Velké, některé mají dokonce kamna. Co jsme ale viděli, tak byl spíše humus.  

V dolním táboře jsme bydleli za 150 rublů za osobu a noc. Spodní část nejspodnějšího domku se jmenuje Kamčatka. Je to jedna místnost s letištěm počítaná pro pět lidí. Na letišti nás spalo 6 a dva na zemi, platili jsme jen za 5 lidí (a po dobu když jsme tam byli jen dva, tak jen za dva). V místnosti byla betonová kamna na dřevo. Kamna byla těsně před rozpadnutím, zato se do nich vešla snad metrová polena a představovala skvělou možnost vaření a v deštivém počasí jedinou záchranu před vlhkem a chladem. K ubytování jsme se dostali asi náhodou – když jsme se mokří a zbědování vrátili od Modrého ozera, tak to chvíli vypadalo, že budeme bydlet v Sački. Pak nám ale Alexej od horské služby, který znal od dřívějška nějaké Čechy a byl velmi přátelský, domluvil u správce bydlení v dolním táboře. Pak to sice vypadalo, že se to Slávovi nelíbí a že to byl omyl, ale už jsme tam zůstali. Místnosti dvojdomku byly odděleny snad jen dvoucentimetrovou přepážkou, takže jsme si Slávův mejdan, hned první noc, mohli dopodrobna vychutnat.

Ubytování v Sački stojí 400 rublů za osobu a den. Jsou to nové chatky. V místnosti, kterou jsme viděli byly jen postele s pěknými přehozy. Topení trubkami s horkou vodou, nedalo se regulovat. Nedá se ani nijak vařit. Plná penze 250 rublů.

Jídlo

Začneme-li nejjednodušším, tak skvělým zpestřením jídelníčku jsou houby. Jsou to většinou jakési klouzky. Je jich hodně a nebylo nám špatně. Dobré a hojně se vyskytující byly nahořklé plody zimolezu (šišaté borůvky na velkých keřích).

Oficiální nákup v táboře neexistoval, i když v minulosti tomu zřejmě bylo jinak. V kuchyni v Sački jsme si vyprosili 2 chleby, půl kila cukru a toaletní papír – za 100 rublů. Ze Slávových zásob jsme měli 1,5 l petku s pivem za 70 rublů a kondenzované mléko za 40 rublů. I toto bylo spíše prošení. Zachránilo nás ale somrraumování.

Ve starém táboře prý existuje celodenní stravování a kurzy (AM). Zřejmě ale o nějaký týden dříve než jsme tam byli my.

Klienti v Sački mají plnou penzi - 250 rublů za den.

Elektřina

V táboře je benzínový agregát na elektřinu, který se pouští pár hodin večer. Agregát na mapce je starý, nový je v Sački a zásobuje jednotně Sački i celý dolní tábor. Když ale nedovezou benzín, tak elektřina třeba není dva dny. V místnostech tedy jsou žárovky a zásuvky. Když jsme ještě bydleli ve stanu, tak jsme si domlouvali dobíjení baterek u klientů v jednom domku v Sački. Domek měl dokonce zásuvku vyvedenou ven.

Mobily

Od jara 2006 do údolí sahá mobilní síť (!).

Hygiena a další věci o vodě  

Aktru je prudká a nejvíce vody má odpoledne jak tají ledovce. Průtok ustává už večer (na rozdíl od ledovcové říčky co jsme zažili na Ťan-šanu, tam bylo brození jednoznačně nejlepší ráno). Také je zkalená, což by tak nevadilo ale tak chladná, že se v ní při event. hygieně nedá stát. Přejít se proto dá jen po mostě. Ty jsou v táboře dva – dolní v úrovni lesa patřící Tomské univerzitě, horní u Sački. Oba jsou jen pro pěší. Pod horním mostem brodí Aktru náklaďáky vezoucí zásoby (taky benzín pro agregát) do Sački. Z Aktru se pod soutokem Velkého a Malého Aktru odděluje orograficky doleva menší rameno. Vrací se do Aktru poblíž památníků Galině a leteckého neštěstí (viz níže). Tím vzniká jakýsi ostrov - to je právě místo, kde lze volně stanovat. Ještě více vlevo od tohoto ramene (a níže vlevo od hlavního koryta Aktru) protéká paralelně neledovcový potok, ze kterého se bere voda na pití a vaření. Jsou u ní cedule, že se v ní nemá prát a mýt, ne každý to ale bere vážně. Je o nějaký stupeň teplejší než vlastní Aktru. Ze Sački vytéká čirý potok, který se po pár set metrech vlévá do Aktru. Ten jsme používali k hygieně, protože z něj nikdo jiný vodu nenabírá.

Teplá voda na mytí tu není. V Sački je baňa - 300-400 rublů, podle toho, kdo se ptal.

V Sački i dolním táboře jsou četné kadibudky. Při stanování se chodí do přírody, v ovzduší to je někdy znát.

Zbytek informací během procházky táborem

Vyjdeme-li od dolních stanů určených k pronajímání (Arendniye Palatki), tak po 130 m dojdeme ke Kamčatce. Ta je, stejně jako další domky vlevo od cestičky. První dům vpravo, pomineme-li agregát, je dům horské služby (Gornospasatelnaya Sluzhba, 120 metrů nad Kamčatkou) Horská služba má, jak řečeno jednoho člena. Ten má asi vysílačku, ale jinak nevíme, jakými prostředky by mohl pomoci. Dále vpravo je dům správce (Zaveduyushchiy). Ve stejné úrovni, ale vlevo od pěšiny, je dům Instruktora (náš název). Když jsme přišli do tábora, tak před domkem seděl MS, který o sobě prohlásil, že je konzultant a pak nám, i dalším, ochotně radil s horolezeckými výstupy v údolí. Nad domkem správce  a instruktora je volejbalové hřiště. Nad volejbalovým hřištěm je lávka přes pitný potok a pak je v lese prostor stanového tábora Tomské univerzity. Trvale tam je postavený jídelní stan. Zde je také rozcestník (Ukazateľ) s ukazateli na různá místa ve světě. Praha má označení 5028 km. Autoři asi měli GPS, protože k nám na Lhotku jsem naměřil jen o kilometr více. K tomuto rozcestníku udáváme vzdálenosti z tábora určené pomocí GPS, pokud není uvedeno jinak. Je tam též trpasličí domek Tronova. Po 50 m je na levé straně od pěšiny hrob (Psevdomogila). Je to ovšem jen lehce morbidní žert, náhrobek sestavený z lebky nějakého jelena, helmy, slunečních brýlí a je na něm nápis, že to je hrob frekventanta, který se pohádal s intruktorem. Ve stejné úrovni v lese vpravo stanoval horolezecký kurz, který měl pod velením MS. 50 metrů vlevo je dolní most přes Aktru. Pak se po prkně přechází rameno Aktru. Následuje pomník obětem zřícení vrtulníku (Memorial Aviakatastrofy). 7. května 2002 v údolí zahynulo devět snowboardistů s tříčlennou posádkou. O 40 metrů dál je památník Galiny. Následuje horní most přes Aktru do Sački. Tábor a jezírko Sački je 100 metrů za tímto mostem. Je to skoro 900 metrů od místa, kde jsme začali.  

Poznámky viz v textu výše. "Most" je vždy most přes hlavní koryto Aktru, která se jinak přejít nedá. "Mostik" je mostek nebo prkno nebo něco přes postranní rameno Aktru nebo neledovcový potok, často lze přejít i bez jeho pomoci. Tečkovaně jsou pěšiny. Pojmenované jsou směry na Modré jezero (Goluboye ozero), Pik Učiteľ a Pik Kupol.

Domky glaciologů

Dolina Aktru je údajně jedním z hlavních center zkoumání ledovců v Rusku (doktorka). Výzkum provádějí glaciologové z Tomské univerzity, přijíždějí sem prý na stáž studenti. Jedním z nestorů výzkumu je Tronov, v táboře nese jeden domek jeho jméno. Jak přesně vypadá režim práce glaciologů, to nevíme, protože za nás tu žádný nebyl. Viděli jsme však pod čely ledovce značky kam až ledovce sahaly v dřívějších letech. Též jsou někde (třeba na Kupolu) v ledovci zapíchnuté tyče. Pozor, neslouží k orientaci, nýbrž k odečítání úbytku ledovce. Glaciologické aktivity však daly údolí jeho specifikum – provizorní domky roztroušené v horních etážích údolí.

Jsou tři: Domek u Modrého jezera, údolí ledovce Velký Aktru Levý, 2840 m n.m.*, viz výlet k Modrému jezeru, výstupy na Radistov, Burevestnik, Tamma, Studentov, Junosť, Aktru, Stažorov, Kzyltaš.

Domek Vodopadnyj, na platu pod Kupolem, 3040 m n.m.*, viz výstup na Kupol kuloárem Z stěny 1B.

Domek nad ledovcem Malý Aktru (zkráceně domek Malý Aktru), 3340 m n.m.*, viz výstup na Kupol od domku Malý Aktru 1B, výstup na Sněžnou S hřebenem 2A, V hřebenem 2B, Karataš z plato ledovce Malý Aktru 1B.

* - u všech domků používáme výšky, které jsou na nich uvedené. Domek Malý Aktru je sice podle PNA a SRTM o 60 m níže – 3280 m, ale necháváme místní hodnotu. U ostatních dvou domků výšky souhlasí s naším měřením.

Všechny stojí na suti mimo ledovec, i domek Malý Aktru, u kterého to tak možná zdálky nevypadá. Mají podobnou kontrukci i rozměry – kostra z prken pobitá plechem, zevnitř na prkna přibité staré deky. U všech chybí dveře, i když to asi nebyl původní úmysl. Není to ale pro provoz kritické, protože jsou postaveny dveřmi k východu. Ne z náboženských důvodů, ale pro převažující západní větry. Domky mají malou předsíňku a pak hlavní místnůstku (opět neodděleny dveřmi, u Modrého jezera aspoň závěsem). Její větší část vyplňuje plocha na spaní. Vždy nám připadala dosti malá, tak max. pro tři lidi napříč. V domku Malý Aktru nás pak ale spalo 5 (podél) a bylo to celkem dobré i když jistě provizorní. V některých domcích byla kamna. Ty jsme nepoužívali. Nevím jak by fungovala, někde vypadala spíše rozpadle. V domcích jsou nejednou cenné zásoby, zvláště asi v domku u Modrého jezera, kde trekové a další výpravy často končí výstupem na Aktru*. Standardním vybavením domku je myška. V domcích je tedy pohodlné spát při výstupech v dané oblasti. U Modrého jezera je však třeba počítat s tím, že je to dosti frekventovaná destinace a místo v domku není zaručeno, proto je jistější sem přijít se stanem. Současně je to jediný domek, kde je v okolí trochu problém s místy pro stan, resp. míst pro stany různé kvality je tu asi 7. Se stanem si lze však asi vždy poradit, přinejhorším třeba na druhé straně jezírka.

* Na svých skialpových výletech jsme zavedli pojem winterraumování. Jde o to, že na skialpovém výletě výstup není nikdy příjemný a dosti často ani sjezd. Hlavním povyražením pak je pobyt v zimním prostoru chat Alpenvereinu, kde si člověk zatopí, uvaří a je mu konečně dobře. V údolí Aktru jsme objevili analogickou činnost - somrraumování, neboli letní pobyt na horské chatce - modifikovanou o možnost doplnění zásob :-).

Výlety a výstupy v dolině Aktru

Jsou lidé, kteří se nechají přivézt do údolí Aktru a jediný výlet, který podniknou, je výstup k Modrému jezeru. Je to také první etapa k výstupu na nejvyšší vrchol údolí. Proto je popis tohoto výletu vyčleněn jako první. V další části je již systematický popis výstupů v údolí.

Popisy jsme čerpali z vlastní zkušenosti (soupis našich túr). Z cizích popisů, z map a našich fotografií jsme se dále snažilli vytěžit maximum dalších poznatků usnadňujících orientaci.

Nejfrekventovanější jednodenní túry v údolí jsou, seřazeny od nejlehčího - 1. Modré jezero, 2. Pik Učitel, 3. Pik Kupol, 4. Pik Karataš.

Vícedenní vrcholové výstupy jsou obecně náročné, a proto jsou jednodenní podniky, se startem i cílem v táboře Aktru, více vyhledávány. My jsme absolvovali výstup výstup na Pik Učiteľ a Kupol. V rámci dvoudenního výstupu jsme byli na Karataši, na který se také chodí za jeden den. Kam až se dá vylézt za jeden den, to je samozřejmě subjektivní. Třeba výstup na Karataš má z tábora převýšení 1400 m, což není tak málo. Na druhou stranu nejvyšší vrchol v údolí – Aktru – je jen o 500 m vyšší. Denní převýšení 1900 m je sice extrémní, ale myslitelné, takže co se týče samotného převýšení, byl by v údolí možný jednodenní výstup vlastně kamkoliv.

Naše výstupy

Vrcholové výstupy

(i s opakováními jich je 10)

Učitel přes sedlo Učitel 1B (později ještě jednou na sedlo)

Kupol od domku Malý Aktru s přístupem přes ledovec Malý Aktru 2A

Kupol Kuloárem západní stěny 1B (v sestupu, celkem 2x)

Aktru Východním hřebenem 3A

Aktru Západním hřebenem 2B (v sestupu)

Karataš Ledovcem Malý Aktru 2A

Sněžná Východním hřebenem 2B

Sněžná Severním hřebenem z plata 2A (v sestupu)

Ostatní výlety

Modré jezero (celkem 3x)

Sedlo Značkistov

Ledovec Velký Aktru vpravo od skalního koně

Modré jezero 2850 m

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Převýšení – 700 m

Délka trasy na vrchol – 5,8 km

Čas na vrchol: 3 hodiny (SK 2-2,5 hod)

Charakter – pěší túra, v horní části možnost jít po ledovci – bez trhlin, mačky nejsou nutné

Zdroj – PNA – zápis do GPS.

Modré jezero se nalézá za (orograficky) levou morénou ledovce Velký Aktru Levý (obr).

Z tábora jdeme stále po (orograficky) levém  břehu Aktru, to platí celou cestu. U horního konce tábora kolem památníku Galiny a obětí zřícení vrtulníku. Spleť pěšin stále svádí doleva do koryta řeky, lepší však je jít lesem. 1,2 km od rozcestníku v táboře Aktru je rozcestník na ledovce Velký a Malý Aktru, je tam též soutok říček Velký a Malý Aktru. Pokračujeme směrem na ledovec Velký Aktru. Asi o 250 metrů dál je symbolický horolezecký hřbitov. Nyní již skončil les. Varianty pěšin nyní zas odvádí od řeky doprava do svahu. Člověk má asi pocit, že se dříve rozhlédne a zorientuje. Lepší je ale jít podle řeky – je to pohodlnější a při obočení doprava je později zas třeba mírně sestupovat. Řeku je však přece jen třeba opustit – podle ní vede cesta k ledovci Velký Aktru Pravý. Místo odbočení není výrazné – je asi 2,1 km od tábora ve výšce 2380 m. Řeka zde uhýbá trochu doleva (ve směru pochodu nahoru) a jinak se dá poznat jedině podle vyšlapané pěšiny ke Modrému jezeru, která je mnohem používanější. Za odbočkou je na Aktru visutý most (za nás byl poničený), ten byste však, pokud půjdete správně, neměli vidět. Všechna tato orientační doporučení nejsou nijak důležitá – stačí pravidlo zůstat na levém břehu Aktru. Orientačně je snad trochu důležitější ohyb cesty doprava ve vzdálenosti 3,2 km od tábora ve výšce 2520 m. Na schématu (viz níže) nevypadá ohyb nápadně, ale lokálně jde o otočení aspoň o 60 stupňů. My jsme tam zabloudili dosti zásadně a viděli jsme, že i další turisté zde váhají. Je zde také několik mužíků ve špatném směru. Jde o to, že se na ledovec Velký Aktru Levý vstupuje na jeho (orograficky) levém okraji. Ledovec ve svojí levé části v současnosti končí v úrovní tzv. Baraních lbí (beraních čel). Je to několik (4 či 5, podle toho jestli počítáte i prvního trpaslíka) obrovských monolitů nebo jakýchsi vrcholků, které byly v minulosti opracovány ledovcem a zboku skutečně mají profil beraní hlavy. Jsou větší zprava doleva (z pohledu zdola) a mají tmavší barvu, zejména druhý a třetí. Strmá pěšina vede mezi prvním a druhým. Mezi druhým a třetím je nejsilnější větev řeky Velký Aktru, slabší je mezi třetím a čtvrtým (obr). Takže vlastně opět lze vystačit s pravidlem nepřekračovat řeku. Strmým průstupem mezi Baraními lbi se ocitáme u čela ledovce, ve výšce 2600 m. Zde je možné dále postupovat po moréně nebo sejít na ledovec a jít po něm. Obě varianty jsou bez problémů, ledovec je holý, mírný a bez trhlin, ledovcová výbava není nutná a nám cesta po něm připadala pohodlnější. Jezero je schováno za orograficky levou morénou a z ledovce ani úbočí morény není vidět. To může být problém při špatné viditelnosti. Pak je asi lepší sledovat pěšinu na moréně, je celkem dobře vyšlapaná . Buď přímo za chůze nebo z ledovce, pokud to viditelnost dovolí. Modré jezero je vytvořeno v místě, které na hřebeni odpovídá amfiteátru Pik Stažorov – Bezsnežnaja – Karataš. To může být další orientační hledisko. A konečně v místě jezera je na moréně jakási deprese, véčko. Meteopřístroj, který uvádí MK jako orientační bod, se za nás na moréně u plesa nenacházel. Ze zajímavostí ještě, že Modré jezero není modré ale zelené :-).

Říčky Velký a Malý Aktru se stékají přibližně tam, kde končí les. Je tam rozcestník k ledovcům Velký a Malý Aktru (první červená tečka). Kousek nad ním je symbolický hřbitov (Simvolicheskoye Kladbishche, 2. č. tečka). Poblíž rozbitého mostu (Slomaniy Most) pěšina opouští říčku Velký Aktru (3. č.t.). Kóta 2520 m označuje místo zlomu cesty (4. č.t.). U čela ledovce jsou Baraní lbi očíslované 1 až 4. Dále je žlutě vyznačena varianta s chůzí po ledovci, je však možno jít také po moréně (čárkovaná čára). Barvy tras.

0811133730Vrzm.jpg

Obr. Čelo ledovce Velký Aktru Levý

804161826Pzm.jpg

Souvislosti: Kromě toho, že je Modré jezero využíváno jako pěkný samostatný cíl pro výlet z tábora Aktru, je také východiskem pro další výstupy. Jedná se hlavně o nejvyšší horu celého údolí – Aktru – normálkou západním hřebenem 2A nebo V hřebenem za 3A. Další nejfrekventovanější výstup je asi na Pik Stažorov přes sedlo Značkistov. Blízko je též Kzyltaš přes sedlo Kontejner. Další výstupy v údolí bráno zprava doleva jsou sedlo Aktru s možností přechodu do doliny Mášej. Pozor - sedlo je z této strany jednoduché, sestup do doliny Mášej je ovšem za 3A. Dále Pik Junosť přes sedlo Aktru, Pik Studentov přes sedlo Mášej. Mezi Juností a Studentov jsou možné traverzy v obou směrech. Přes sedlo Mášej je možné lépe než přes Aktru přejít do doliny Mášej. Sedlo se nalézá v blízkosti horského uzlu Bišiirdu. Zde se z hlavního hřebene Severočujského pohoří odděluje severním směrem hřeben Peredovoj, ve kterém se nalézá Aktru i celá popisovaná dolina. Sedlo Mášej je ploché, rozlehlé a umožňuje lehké výstupy na nejbližší vrcholy hřebenů vybíhajících z uzlu. Kromě zmíněného Piku Studentov je z něj možné lehce vystoupit na Pik Radistov, který je také již v hřebeni Peredovoj. Dosažitelné jsou i vrcholy v hlavním hřebeni – západním směrem Pik Tamma, východním Pik Burevestnik. Na Pik Radistov je možné vystoupit ledovcovou stěnou od Modrého jezera za 3B, v této stěně, která je příhodně blízko od Modrého jezera, se nacházejí ještě další výstupy. Přechod přes sedlo Značkistov je jednou z možností jak se dostat k východní stěně Aktru (4A).

Výstupy podle vrcholů

Probrány jsou vrcholy na všech hřebenech ohraničující údolí a vnitřních hřebenech (Karataš, Radistov) v pořadí zleva doprava. Výjimkou je Pik Tamma, který je mimo údolí, ale nalézá se v těsném sousedství sedla Mášej. U vrcholu jsou vždy uvedeny všechny výstupy pohromadě. Výstupy na stejný vrchol jsou seřazeny podle obtížnosti. Pokud mají vrcholy či výstupy společný přístup, tak je popsán tam, kde na něj poprvé přijde řada.

Kupol 3557 m

(Výška – PNA. JŠ – 3558, MK - 3750, schémata uvádějí výšku něco přes 3500 m)

Kupol je při pohledu z dálky skutečně Kupol(e). Je celý pokrytý ledovcem (ten patří k ledovci Malý Aktru), ale samotný vrchol je kupodivu bez sněhu. Ze strany Sněžné tak připomíná ňadro. Z tábora vidět není ale mohli jste si ho prohlédnout třeba při výstupu na Učitele.

Kuloárem západní stěny 1B

Toto je po Učiteli asi druhý nejsnažší vrcholový výstup z tábora. Převýšení je však již dosti velké (1410 m). Vzhledem k rychlému dosažení velké výšky možné problémy s aklimatizací. Výstup kuloárem západní stěny Kupolu je úmorný, ale bez technických obtíží. Závěr je po ledovci, ten je mírný, stačí mačky a cepín bez lana. Někteří ruští kolegové výstup absolvují s keckami a klackem.

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Převýšení – 1410 m.

Délka trasy na vrchol – 5 km.

Čas na vrchol – 4,5 hod.

Charakter – zpočátku suťový kuloár, ke konci mírný ledovec.

Zdroj – PNA, MK.

Z tábora přejdeme most k táboru Sački a projdeme mezi jeho budovami. Pak sledujeme pěšinu, která jde mezi skalními stěnami a morénou, až ke suťovému kuželu, který vychází z našeho kuloáru (600 m od Sački). Říčka z ledovce Kupol stéká až dalším zářezem, který je méně přístupný (jím zřejmě omylem sestupovali JŠ a spol.). V našem kuloáru voda není, potok protékající Zeljonoj gostinicej, který do kuloáru ústí, se vsakuje do sutě. Suť je tvořena nejčastěji velkými balvany. Kuloárem nevede žádná nejlepší pěšina nebo ideální směr. Jen dole je kuloár rozdělen žebírkem na dvě části. V pravé části (při pohledu zdola) je úsek drobné až pískové suti. Ta je příjemná při sestupu, protože se dá sjet po botech. Výstup je dosti úmorný, pád kamení však většinou nehrozí. Utrpení končí po nastoupání tři čtvrtě kilometru, tedy ve výšce 2800 m, kde se nachází tzv. Zeljonaja Gostinica (ZG). Je to kotel o průměru asi 300 m, s trávou a zurčícím potokem (ZP :-)). Stoupání samozřejmě pokračuje, ale je mírnější a příjemnějším terénem.

Čeká nás teď výstup na další plató, tentokrát na rozdíl od ZG otevřené a rozlehlé, které je o 250 m výše. Možnosti jsou dvě.

První je vlevo podle ZP, západně směrem na sedlo Tjutě 2970 m*. Stoupáme strmým svahem kotle až k hraně planiny. Sedlo Tjutě je ještě vzdáleno 500 m ve stejném směru, my ale odbočíme v pravém úhlu doprava (na jih). Domek Vodopadnyj je odsud vzdálen rovněž 500 m. Místo odbočení je ve výšce 2910 m. Druhý směr je po pravém okraji kotle, od počátku k jihu. Pěšina je zde zřetelnější a nám se líbila více.

* - některé prameny (schéma Skala.ru a Severočujský hřeben) uvádějí v této oblasti sedlo Kaštalyk, možná je totožné se sedlem Tjutě, ale je v tom zmatek

Jsme na rozlehlé náhorní planině. Je bez trávy, pokrytá kameny, ale roste tu spousta žlutých máků. Domek glaciologů Vodopadnyj se nalézá 3055 m n.m., vzdálenost z tábora 3,2 km, převýšení z tábora 900 m.

Zbývající úsek z domku na vrchol je dlouhý 2,8 km, ale převýšení má jen 500 m, je tedy z celého stoupání nejmírnější. Vede, jak bylo řečeno, po mírném ledovci.

Schéma Výstupy na Kupol a Karataš. Barvy tras.

Souvislosti: 1 km západně je v hlavním hřebeni sedlo Kupol 3420 m, pro přechod do doliny Dželo klasifikované jako 1B. Ze západní strany ohraničuje sedlo bezejmenná vyvýšenina – od sedla je vzdálená 200 m, n.m. výšku jsme odhadli na 3440 m, je tedy jen o pár desítek metrů výše než sedlo. Při příchodu z doliny Dželo je možné jít přímo k domku Vodopadnyj (a ne přes vrchol Kupolu). Kupol a jeho ledovec ale k SZ spadá stále strměji (vede zde výstup na Kupol za 2B), proto je lepší se držet blíže vrcholu Kupolu, a tak cesta přímo přes vrchol už není tolik odlišná. Strmé SV svahy Kupolu také brání pohodlnému traverzu mezi domky Vodopadny a Malý Aktru, jejichž výškový rozdíl je 250 m, respektive traverz možný je, ale pod sedlem je nutno přejít exponovaný svah o sklonu asi 35 st (to jsme absolvovali, nutné mačky, cepín, lano dle zkušeností). Mírnější je opět cesta poblíž vrcholu i sedla Kupol, vyvýšeninu 3440 m je pak možné obcházet zleva (ze severu). Znamená to ovšem vystoupat o 120 m výše.

 
Obr. Zeljonaja gostinica.

Obr. Domik Vodopadnyj

 
Obr. Pik Kupol ze Sněžné

Od domku Malý Aktru 1A

(s příchodem ledovcem Malý Aktru 2A)

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m nebo domek Malý Aktru 3340 m

Převýšení – z tábora Aktru 1410 m, z domku 220 m

Délka trasy na vrchol – z tábora Aktru 7,5 km, od domku 2,1 km.

Charakter – výstup ledovcem Malý Aktru (cepín, mačky, výše lano kvůli trhlinám), od domku náhorní plošina se sutí, ke konci mírný ledovec.

Zdroj – PNA, MK.

Přístup k domku ledovcem Malý Aktru

Cesta z tábora až k rozcestníku na ledovce Malý a Velký Aktru měří 1,2 km a je popsána v popisu výstupu na Modré jezero. Od rozcestníku se tentokrát dáme doleva – na ledovec Malý Aktru. Hned za rozcestníkem je most přes Aktru – dvě klády celkem vysoko nad vodou (určitě se tu taky vyfotíte J, 0804082704Vr). Pak pokračujeme podél říčky Malý Aktru až k ledovci. Na ledovec nastupujeme v nejnižším místě (bahno). S mačkami a cepínem postupujeme dle svého soudu nejpříhodnější částí ledovce. To je v dolní části spíše ve středu a vlevo (0804092550V). Pak je ledovec horizontálnější („dolní ploché místo“), v tomto místě se setkávají dvě ramena ledovce – levé (při pohledu zdola) spadá z Kupolu a v současnosti již úplně nedosahuje hlavní pravé části. Toto místo je ve výšce 2600 m a vzdálené 2,9 km z tábora. Dále je ledovec prudčí a příhodněji se jde v jeho pravé části (0804100206P - pohled z dolního plochého místa, lze znázornit dolni problematické místo,). (Kleslův popis se dá pochopit tak, že se má jít mezi skálou a ledovým hřebínkem, který je na z našeho pohledu na pravém okraji ledovce. Tak to však není myšleno.) Na počátku prudší části je systém trhlin, které protínají ledovec v celé šíři. Trhlinu je však možné překonat zcela vpravo – je do ní třeba trochu sestoupit (přechod trhliny - 0804102926Vr). Další pár metrů vzdálená trhlina se pak obchází dlouhým traverzem doleva – to už je ale na místě jasné. Toto místo je ve výšce 2650 m, 3,1 km od rozcestníku. Je vidět z dálky – třeba od řeky Aktru. Následují nejprudší partie ledovce a ve výšce 2900 metrů, 500 délkových metrů od trhliny nás čeká další ploché místo. Současně tam začíná systém trhlin, přes které je třeba hledat cestu. Jednou z možností je odbočit ze směru kolmo doprava, sejít z ledovce na suť a pak pokračovat vzhůru. Až sem je, při dostatečných zkušenostech, možno postupovat bez lana. Od této výšky se na ledovci objevil sníh, který zakrýval trhliny, proto jsme se navázali. Horního plató ledovce, vyplňující amfiteátr mezi Karatašem a Sněžnou dosahujeme ve výšce 3200 m po 4,2 km.

Nyní již vidíme jihovýchodně na hřebeni domek, který je v tuto chvíli o 100 m výše. Nejdeme k němu přímo, ale širokým obloukem zprava, abychom se vyhnuli trhlinám a nejhlubší části potoka, který teče pod sněhem středem plata. Tato poslední část cesty je dlouhá 1,2 km. (obr výst Karataš).

Domek Malý Aktru 3340 m. (Výška – opsána z domku, PNA 3290, JŠ 3340 – možná jen dodatečně opsali, SRTM 3280). Podle tradice zdejších domků nemá dveře, což ale k poloze dveřím východně moc nevadí. Je asi ze všech domků v nejhorším stavu, také je nejvíce vystaven nepřízni počasí. My jsme se v něm v pěti ale docela pohodlně vyspali. Vzhledem k menšímu provozu v této dolině možno asi zariskovat a přijít sem bez stanu (na rozdíl od domku Modré jezero).

K domku se jde po ledovci, ale samotný domek už stojí mimo něj a celá náhorní rovina od domku k předvrcholu Kupolu je kupodivu bez ledu a bez sněhu, pokrytá drobnou sutí. Pik Kupol od domku není vidět, zakrývá ho bezejmenný předvrchol o výšce 3440 m (800 m přímou čarou od domku východně). Pár desítek metrů za ním je sedlo Kupol s výškou 3420 m. Je tedy možné jít přímo přes tento předvrchol. Obcházení předvrcholu je lepší zprava, protože sedlo je od spojnice předvrchol - Kupol posunuto více doprava, trasa v suti je trochu vidět. Do sedla je to touto trasou 1,2 km, v samotném sedle už je ledovec, pak zbývá ještě 900 m mírným ledovcem na vrchol. Připadáte si jako byste šli po malé planetě (0804155146P). (mapa výstup na Karataš, výstup na Kupol). Sestup nejlépe Kuloárem západní stěny 1B.

Souvislosti: Jak bylo řečeno, ledovec Malý Aktru má 2 plochá místa (2600 m, 2,9 km z tábora a 2900 m, 3,6 km od tábora). Na prvním plochém místě je soutok dvou částí ledovce Malý Aktru - z plata Sněžné a z Kupolu. V současné době větev z Kupolu díky odtávání již k hlavnímu proudu nedosahuje. Zde začíná výstup na Kupol SZ svahem 2B a výstup na Karataš JV kuloárem SZ hřebene 3A. Odsud lze jít po skalách přímo k domku (MK). Na druhém plochém místě je taky, zdá se, možné prokličkovat mezi trhlinami rovnou k domku (Alexej, nezaručeno). Zde také začíná výstup na Karataš JV svahem SZ hřebene 2B. Z domku Malý Aktru jsou možné výstupy na Sněžnou (Severním hřebenem z plata 2A, Po východní ostruze 2B) a Karataš (Od domku Malý Aktru 1B). Jak bylo uvedeno u výstupu na Kupol Kuloárem západní stěny 1B, tak přes sedlo Kupol je možné přejít do doliny Dželo. V hřebeni mezi Kupolem a Sněžnou ještě některé prameny uvádějí sedlo Kzyltaš 2A (blíže ke Kupolu) a Karataš 2B, které také vedou do doliny Dželo. Jejich polohu jsme se snažili co nejlépe odhadnout, ale není to jisté (Obr. 0816081840Vr.jpg) Sedlo Kzyltaš by mohlo být v zářezu v hřebeni nad domkem, sedlo Karataš těsně před výšvihem hřebene na Sněžnou.

0816081840Vr.jpg
 

Obr Pik Kupol ze Sněžné.

Severozápadním svahem 2B

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Sněžná 3720 m

Severním hřebenem z plata ledovce Malý Aktru* 2A

* - v MK se cesta nazývá "Z plato ledovce Malý Aktru"

Výchozí bod – domek Malý Aktru 3340 m.

Převýšení – 420 m (od domku se 40 m sestupuje).

Východním hřebenem* 2B

* - MK – "Po východní ostruze"

Výchozí bod – domek Malý Aktru 3340 m.

* My jsme výstup absolvovali za 1 hod a 35 minut, sestoupili jsme za 52 minut, čili v polovičním čase. Důvod a/ chtěli jsme si zkrátit pobyt na prudkém větru b/ kamarádi udávající rychlost se zbláznili. Celou dobu jsme byli navázaní, strmé místo jsme prošli bez dalšího jistění či zastávek. Většina nás měla je jeden cepín.

Kuloárem severního hřebene 2B

* - SK, nezmiňuje proč. MK nemluví o nebezpečí a poznamenává, že nehrozí pád kamení. Možná jde o překlep.

Severozápadní stěnou 2B*

* - 3A (SK)

Popsán 26.07.96 (SK).
Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Délka trasy na vrchol – 6,4 km.

Čas na vrchol - 11-12 hodin, dolů 2-3 hodiny. Charakter – led a sníh, jištění šrouby.

Zdroj – PNA jen přístup na ledovec, MK, SK.

Nastupuje se rovněž z ledovce vlevo od skalního koně. Přístup po stěnu stejný až po druhý ledopád, pokračujeme dále, až pod SZ stěnu. Stěna je tvořena sněhem a ledem o sklonu 30-50 st. Nejprudší je střední část, kde je třeba se jistit. V dolní a horní části jsou zase velké odtrhové trhliny. Průstup stěnou 6-7 hodin. Sestup severním hřebenem na ledovec Malý Aktru 2A – 2-3 hod.

Karataš 3539 m

Z plata ledovce Malý Aktru 1B*

* - s příchodem ledovcem Malý Aktru 2A

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m nebo domek Malý Aktru 3340 m.

Cesta na plató ledovcem Malý Aktru je popsána u výstupu Kupol Od domku Malý Aktru 1A. Jak bylo uvedeno, hrany plató dosahujeme ve výšce 3200 m ve vzdálenosti 4,2 km z tábora Aktru. Pár set metrů postupujeme doprava podél svahů Karataše k jeho jižnímu úbočí.

Pokud vycházíme na výstup z domku Malý Aktru, tak musíme nejprve projít obloukem přes plató. Tento úsek je dlouhý 1,2 km a je též popsán u výstupu na Kupol. (Ale dohromady tam nic není :-)).

Teď začíná poslední krátký úsek výstupu – suťové úbočí Karataše (250 m do výšky, 500 do dálky). Místo nástupu je tam, kde sněhový jazyk vybíhá z plata nejvýše do stěny. Výše je možné postupovat žebírkem ohraničujícím jazyk zleva nebo vpravo hranou tvořenou východním a jižním úbočím (dole to nejde protože tam je hrana moc strmá). V zásadě tu ale nejsou záludnosti a cestu si každý najde sám. Problém by snad mohl být, kdyby se někdo při výstupu ledovcem z tábora vydal na Karataš příliš brzo – východní stěnou místo jižní.



0815153038Vrzm.jpg

0804152840Vr2zm.jpg – pro účely průvodce oříznout
 

JV svahem SZ hřebene 2B

Zdroj – PNA jen příchod ledovcem, MK, SK. 

Postupuje se ledovcem Malý Aktru jako v předchozím případě. V horním plochém místě (2900 m n.m.) odbočíme do nejbližšího svahu Karataše a jím vystoupíme na SZ hřeben. Terén je jednoduchý, ale hrozí pád kamení. Postupujeme po hřebeni k vrcholu, držíme se jeho levé části. Před závěrečný sněhovým hřebenem jsou v hřebínku tři zuby. Na první zub je jednoduchý výstup výstup, pětimetrový sestup může vyžadovat jištění. Stále se jistíme, protože následuje dvojkový hřebínek. Končí na druhém zubu, sestup opět s jištěním. Třetí zub je jednoduchý.

JV kuloárem SZ hřebene 3A

Severní stěnou 4A

Bez dalších informací. Zdroj - MK.

Středem severní stěny 6A

Prvovýstup 10.5.1999.

Účastníci: Afanasjev*, Slobodčikov, Salin, Zjatkov

Převýšení: 1030 m.

Délka: 1298 m.

Délka úseků obtížnosti VI: 248 m.

Průměrný sklon stěnové části: 73 st.

Celkový průměrný sklon: 59 st.

Skoby: 200.

Nýty: 5.

Ledovcové vývrtky: 8.

Čas: 71 hodin.

Zdroj: Mountain.ru (rusky)

*  - vypadá to, že to je syn Galiny

Převzato z Mountain.ru. Ledovci na vrcholu pro jeho tvar přezdívají Tronovy kalhoty.

UPI 3567 m

(Výška – STM, SRTM - 3500, schéma ČVUT 3900 m, MK 3600 m)

Další pěkný vrchol v hlavním hřebeni. UPI znamená Uralský polytechnický institut. Následující túru lze prý doporučit (MK).

Severní stěnou 2B

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Převýšení – 1420 m.

Délka trasy na vrchol – 6,3 km.

Čas na vrchol - 4,5-6 hodin, dolů 3 hodiny.

Charakter – led a sníh, jištění šrouby.

Zdroj – PNA jen přístup na ledovec, MK, SK.

Postupujeme stejně jako při výstupu na Sněžnou kuloárem severního hřebene. Trasa je shodná až nad horní ledopád. Nad ledopádem zamíříme ledovcem směrem na vrchol UPI a strmým ledovcovým svahem vystoupíme na ostrý podvrcholový hřeben. Držíme se západní (pravé) strany, která je ledová, protože na východní straně jsou převěje a po hřebeni vystoupíme na vrchol. Sestup stejnou cestou.

Hřebenovka UPI – DVS – Burevestnik 4A

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

DVS 3755 m

Severovýchodním hřebenem 3B

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

* - dle SK v obou případech perila – fixní lana. Uvedeno proto, že MK nejspíše čerpal z podobného či totožného textu a nemusí se jednat o slanění. Ruské "spustitsja" může znamenat pouhé "sejít".

Burevestnik 3758 m

Přes sedlo Mášej 1B

Výchozí bod – Modré jezero 2850 m.

Tamma 3758 m

Přes sedlo Mášej 1B

Radistov 3540 m

Kuloárem jižního svahu 1B

Výchozí bod – tábor Aktru 2150 m.

Přes sedlo Mášej 1B

Výchozí bod – Modré jezero 2850 m.

Převýšení – 690 m.

Délka trasy na vrchol – 5,1 km.

Čas na vrchol - 4 hodiny

Severním hřebenem 3A

Kuloárem severní stěny 3A(B?)

Severní stěnou 3A

Studentov 3690 m

Z Piku Junost 1B

Přes sedlo Mášej 2B

Junost 3690 m

Z ledovce Aktru přes sedlo Aktru 1B

Kvadratnaja 3930

Aktru 4044 m

Západním hřebenem 2A

Východním hřebenem 3A

Východní stěnou 4A

Stažorov 3530 m

Přes sedlo Značkistov 2A

Západním hřebenem 2B

Bezsněžnaja 3398 m

Ze sedla Značkistov 1A

Výchozí bod – Modré jezero 2850 m.

Převýšení – 550 m.
Délka trasy na vrchol – 2,2 (1,5 km na sedlo).
Čas na vrchol - 2 hodiny.
Charakter – suťový svah.

Kzyltaš 3486 m

Přes sedlo Kontejner 1B

Ze sedla Učitel 3A

Pik Učiteľ 3190 m

Přes sedlo Učiteľ 1B*

* - výstup jen do sedla Učiteľ 2930 m - 1A

* - Vycházíme však z toho, že sedlo má být nejnižší možný bod, kterým se přechází mezi dvěma údolími. Nebo nejvyšší bod trasy procházející nejnižším možným bodem? – zkuste to říct sami lépe :-).

Vysvětlivky

(klikni pro plnou verzi)

(klikni pro plnou verzi)

(klikni pro plnou verzi)

(klikni pro plnou verzi)

Barevné značení tras